Všecko mě tak těší, co ho znám,
Co pak se svět v krásu větší změnil?
Váží si mne, často chýlí k nám,
Zdá se, jakby nad jiné mě cenil.
Zvědět musím, stálou ctí-li milost,
Provest musí hru s ním potměšilost.
Muže pokoušet snad neškodí,
Jistě toho všickni zasluhují,
Neb nám oddaností lahodí,
Předc nás pevně, co my, nemilují.
Přitom ublížit se tím mu nechce,
Chci jen dotknout se ho velelehce.
Přestojí-li zkoušku, toť můj sen
Mého přání ve pravdu se změní;
Počne svítit blahoty mně den,
Život poplyne mi ve nadšení.
Ztratím-li ho, nebude mne hoden,
Bylby někdy jinou láskou boden.