Zvuky! jevte různost citů,
Plaché duše pohnutí,
Kam to, k želi čili k skytu,
Chýlí žhavé nadchnutí?
V mysli cítím hrůzu, boury,
Přemítání prsa dme;
Zvítězíli trudné spoury,
Čili osud jinam zve?
Zdá se vanout půvab plesů –
Jaký hraje myslí vznik?
Jsem tu blaha ve okresu? –
Bylť to marné čáky skyt.
Věšti, hudbo, nesouzvuky!
Hrůza duši posedá,
Jimi vypudit hleď muky,
Myslí zoufanlivost hrá.
Čáky leží rozdrcené,
Příští jeví strastný bol,
O ty srdce zkormoucené,
Záhubu neb vzdory zvol.
Co to? Vichřice a boura
Hučí? – Škaredí se svět!
Hudbou jest mi živlů spoura –
Jen ven! – Spásu nese změt.