Dostíhla již též střída tě k odchodu Všem neodvratná, dříve ach, nežli jsi Sestárnul! ztrátu želí tvou vlast, Pozbyla skvělého ze svých věštců.
Odpočinutí zde jsi si vyvolil, Kde první osvit blažil tě života, Kdes podletí své trávil, v blahu Stlala ti otčina kvítí v cestu.
Slavíkův bol jsme v sousedné ohradě Poslouchávali, vzbudil se ke vlasti Cit lásky, vznikli snové snahy, V nevinném plápolu prchly doby.
Vstoupiv do chrámu umek, co horlivec Pátrals po květech krásného umění, Pro ně však nezavrhna zřídla Hluboké znalosti přísných vědů.
Ty tě pozdvihly na stupeň důstojný, Vládce tvé poctil zásluhy hodností, Ty jsi byl pravý Themisin kněz, Zástupce pravdy a moudrý smírce.
Pocty jsi došel, oslavu však tobě Náklonnost k vlasti podala zvěnčenou, Pro ni jsi konal pracná díla, V nich jsi jen nalezal pookřání.
V sídlo vladařství chtěla tě cizenka Sličná k tvé výši odvesti z otčiny, Dlels na rozpacích, posléz jsi předc Pozůstal vlasti a umkám věrným.
Z krajin helenských podal jsi národu Zlomek výtečný zpěvce, an podivem Světu jest a též vnadným zřídlem Jaroty, živosti, skvělé krásy.
Výtečnost Franka přednes jsi vlastotně, Outlý cit Němce, trudné i kvílení Angla, vynik jsi časopisem, Ceny ten ve vlasti nepotratí.
Shledání přátel literních za slavnost Páče, s nimi jsi o vlasti hovořil, Jakby vyváznout mohla z nectné Potupy, osvity blahé dojít.
Zašel již mnohý z věrného spojení: Rautenkranc čilý, Štěpnička obrazný, Výtečný Puchmýr a Dobrovský, Oslava Slávie; všech jsi želel.
Sedláček nám též odjat jest z náručí, Horlivec vroucí, co Petr poustevník Volal vždy: „Vzhůru! kvapte, kvapte K východu, jitřenka jeví cestu!“
Cedí tvůj bratr, milenec národu, U tvého rovu slze ti; ukojit Nedá se soucit, ztratil půlku Života, zátesknost mě též jímá.
Ducha jsi výše v odkazích vyjevil, Na vlast jsi pomněl, na nuzné krajany, Žehnat tě budou, slavně jsi žil, Mnoho jsi působil – skvělý osud!
Cookies on Poetry Cove