Přálbych čížčí kamýnek sy míti,
Ne, bych přemocy moh soky,
Nad nimi se tejně mstíti,
Aneb zvídat cyzých kroky,
Provozovat tajně všetečnosti,
Páchat vraždy, křivdy, nepravosti;
Však jen proto, dívko lícoměrná,
Bych tě seznal, jestli jsy mně věrná!
Co duch dobrý bych tě opatroval,
Každé hnutí, slovo pozoroval!
Poznaje tvou věrnost, jakbych plésal!
Kdyžbych tě však přepad v políbení
Jiných: tubych cýtil skormoucení,
Tubych hořem celý klesal,
Nevěřilbych tvému pokolení.
Nechcy toho daru, dívko čilá,
Nechcy osudného přesvědčení,
A tak zůstaneš mně vždycky milá!