Mládeži! tvé živobytí
Teče v zlaté radosti
Skrze místa plná kvítí,
Rozkoše kdož nepocýtí,
Plyna v pouhé líbosti?
Jasné nebe v srdce leje
Neustále příjemnost;
Větřík libý vůni věje,
Ptactva množství vůkol pěje,
Budíc živou blaženost.
Všecko v rajské spanilosti
Očím tvým vždy lahodí;
Všecko v živé novotnosti
Tvoří křepké veselosti,
Která sytost neplodí.
A předc dychtíš připlout hochu
Tam, co oblak jeví blesk!
V mysli máš tu jasnou sochu:
Až pak přijdeš blíže trochu,
Shledáš, že se dým jen lesk.
V cestě se ti láska vloudí,
Jevíc radost růžovou;
Šťastným se tu každý soudí;
Ale každý zhola zbloudí,
Našed cestu trnovou.
Mezy stromy převysoké
Hrdě pak se kroutí běh;
Tam jsou tůně přehluboké,
Skalky, víry přeširoké,
K tomu podemletý břeh.
Nesnáz, péče, protivenství
Loďky se tam uchopí;
Vicher do nebezpečenství
Házý sem tam bez hojemství,
Až ji často utopí.
Odtud zhlídneš nahé skály,
Bez stromoví pustiny;
Červánky, co hrdě stály,
Bytem Bohů být se zdály,
Promění se v bubliny.
Dále nemoc loďku vleče
Mezy smutné mrákoty;
Množí nářek, plodí péče,
Bez slunce tu ten věk teče
Do neznámé slepoty.
A když bude po mladosti;
Když ti věk ten odletí;
Zvoláš: kde jsy spokojnosti?
Kde jsy věku blaženosti?
Vrať se zlaté podletí!
Ale tato zlatá léta
Nevrátí se nikdý zpět;
S nimi po štěstí jest veta,
Hořkne bez nich rozkoš světa:
Nemuč přáním šťastných let!