Mládeži! tvé živobytí Teče v zlaté radosti, Skrze místa plná kvítí; Rozkoše kdož nepocýtí
Plyna v pouhé líbosti? Jasné nebe v srdce leje Neustále příjemnost: Větřík jarný vůni věje,
Ptactva množství vůkol pěje, Budíc libou blaženost. Všecko v rajské spanilosti Očím tvým jen lahodí;
Všecko v živé novotnosti Plodí křepké veselosti, Nechuti toť nevodí. Předce dychtíš připlout hochu
Tam, co oblak jeví blesk: V mysli máš tu jasnou sochu: Až k ní přijdeš blíže trochu, Shledáš, že se dým jen lesk!
V cestu se ti láska vloudí, Jevíc radost růžovou: Šťastna se tu každý soudí; Omámen však zhola zbloudí,
Našed cestu trnovou. Mezy cedry převysoké Dál se kroutí hrdě běh: Tam jsou tůně přehluboké,
Skalí, víry přeširoké, K tomu podemletý břeh. Nesnáz, péče, protivenství Loďky se tam uchopí,
Vicher do nebezpečenství Házý sem tam bez hájemství; Až ji často utopí. Odtud vzhlídneš nahé skály,
Bez stromoví pustiny; Červánky, co hrdě stály, Bytem Bohu být se zdály, Promění se v bubliny!
Dále nemoc loďku vleče Mezy smutné mrákoty; Množí nářek, plodí péče, Bez slunce tu ten věk teče
Do neznámé slepoty. Až, když bude po mladosti, Když věk blahý odletí, Zvoláš: „Kdež jsy spokojnosti,
Kdež jsy věku blaženosti, Vrať se zlaté podletí!“ Ale tato zlatá léta Nevrátí se nikdý zpět;
S nimi po blaze jest veta, Hořkne bez nich rozkoš světa! Nemař přáním šťastných let.
Cookies on Poetry Cove