Pomláska.

Hody! hody! do sprovody Žádám o pomlásku: Nechcy vajec malovaných, Ani srdcý znamenaných,

Volím jedno, lásku. Vůkol připravují panny Milcům za koledu Pomlásku dnes chutnou, švarnou,

Chceš, bych konal cestu marnou? Což máš srdce z ledu? Odměň, co jsy slibovala, Zdaž jest toho málo?

Nevezmu dnes místo lásky Drobet hraček za pomlásky, Všeby se mi smálo! Viz, jak pro tě srdce tluče,

Též jak dychtí tuze; Ale vždycky pouhé sliby, Nikdý sňatek, samé chyby: Omrzý mne chůze.

Když jsem tobě přines pouti, Když dal vázaného, V trhu věcy čisté koupil; Tenkrát jsem ti v srdce stoupil,

Neznalas mne svého. Když ti zvučně pod okénkem Hudba libá hrála; Neb když jsem dal strojit hody,

Vodil k plesu do hospody, Na mne jsy se smála. Když jsem stavěl krásné máje Pentlí ozdobené;

V letě vodil na procházku, Slibovalas vždycky lásku, Srdce upevněné. Když pak prsten lásky pravé

Závazek jsy vzala, Že spíš prst y prsten sejde, Než ti jiný v srdce vejde; Teď mus ho snad dala? –

Vím, proč děláš nové lhůty, Odkládáš vždy sňatek, Od velkonoc do sprovody, Od letnic až zmrznou vody:

Posléz na tvůj svátek. Slibům podvádiče věříš, Dychtíš sy jej hledět, Že má drobet hebká líce –

Nechá tebe – má jich více – Ovšedněnou sedět. Víc se nedám věru šálit, Nechcy odkládání.

Vyjev, líbímli se tobě, Urči krátkou lhůtu sobě K sňatku, k radování. Tu pak hody, do sprovody,

Veselosti, svátky, Radovánky, kratochvíle, Že jsme došli svého cýle, Budem držet sňatky.