Často v tomto světě hmotném Hnětou látky hrubosti, Často s námi v jeku hřmotném Válčí živlů mocnosti:
Hynou v rukou zpytatele Všecky světa sličnosti; Leckdys přirození celé Působí nám tesknosti.
Duchy pouhými být mníme, K nebi pádí zrovna let: Tu se s hmotem hašteříme, Když nás stáhne dolů zpět.
Umko! vedeš vyměřenou Cestou milé bytnosti; Pod rouškou jen okouzlenou Jevíš pravdy sličnosti.
V barvách libých, v světle milém Obrazuješ hmotný svět: Mudrák v zdání pošetilém Trudně vidí krásný květ;
Neplynou mu blahé doby, Nezní libě ptactva zpěv, Vidí v světě smrt a hroby, Černá děsý srdce krev.
Ten vzhled bolný není pravý, Vede přímo k soužení; Spokojnosti zlaté zbaví, Lidstvo jest zde k blažení.
Kladeš v zvědu, v vzhledu meze; Kdo chce vidět končiny, Přestoupiv mez, přímo leze V propast, uzří hlubiny!
Tvá moc lidstvo naplňuje Obrazlivou vřelostí, Ta y skálu obživuje, Vnadí všecko živostí:
Slaví mužné ctnostné činy, K nim zve živou vroucností; Haní přísně zhoubné viny, Káže předčit statností.
Třebas fičel vicher krutý, Třebas válčil hrubý hmot, Třebas osud rozhodnutý Seslal na lid na sta slot:
Udělíš y v vlnobití Nadchnutému utěchu; Ztratí pro vlast živobytí K slávě své, jí k prospěchu!
Letopisy také budí K činům ušlechtilým svět: Chvála tvá je víc k nim pudí, Nežli rozšafnosti led!
Rozum pouhý vášně mrazý, Tropí bázeň, mdlobu, strach; Zbudíš vášně, přímo vrazý K cýli: slepě jde jich tah.
Ty jsy šťastná předchůdkyně Bohyň, vážných umění: Neozdobna bez svatyně Jest vlast, prázdna blažení!
Předce tvůj dar za títěrky Drží znechutnělý bloud; Vlasti milé jsou tvé šperky, Užitečný Umek soud.
Ten tam po pohodlí baží, Ten hry prázdnost miluje: Toho množství ženin blaží, Tenť sy pití libuje;
Ten se po hostinách shání, Tito všickni maří den: Umko! s tebou obírání Vlasti prospěšný jest sen!
Vykázaný od osudu Každičký má cesty běh: Po ní kráčeje sy hudu, Zpěvem dostíhnout chtě břeh.
Jestli tvá moc Umko! velí, Zpěv můj vlasti prospěje, Aneb mysl obveselí: Posvěť oučel naděje!
Cookies on Poetry Cove