Co to slyšet? – znějí písně nové!
Vlastenský co znamená ten zvuk?
Pospolu jsou Čeští básníkové,
Co chce tento vlasti milý hluk? –
Předcýtí žel jejich pění,
Má být vlasti písní labutí?
Jazyka snad nechtí bez želení
Mateřského trpět shasnutí?
Aneb jsou to písně tvého dchnutí,
Které pronikají tvrdý sluch? –
Probuzují národ k obživnutí,
Při kterých se povyšuje duch? –
Jsou to – přežádaní předchůdcové
Šlechetných a vážných umění?
Jejichž řídcý šťastní ukazové
Nesou potomkům vždy blažení? –
Dál se ten hluk k tvému chrámu blíží,
Zaněcuje tvůj ho mocný duch:
Okem jasným budoucnosti vzhlíží
Posvátný též Umek Českých luh!
Hlučněj srdcým písně České znějí,
Budí ze sna národ hudebný:
Vlastencové vůkol Umky ctějí,
Z chrámu Umek hlas zní velebný:
„Ctěte vlast, a jazyk vlastní Češí!
Ten-tě vlasti základ, hájce, sloup:
Koho vzdělání své vlasti těší,
Ten ať na něm vštípí světla roub;
V něm se ujme – v cyzým jistě schřadne –
Skrz něj byli velcý předkové,
Syce jistě sláva vlasti svadne!
Zajde jazyk, zmizý Čechové!“