Víno z místa blaženého, Kde dvě řeky, dcery Čech V jedno zasnubují běh, Rosýc tučnost z lůna svého;
Tebe kojí tento spolek, Lije mírnost na okolek. Tu dal Karel, otec pravý, Vštípit francké hřížence;
Nesou stkvostné pupence, Původa pak podnes slaví; Vzdejme pijíc slušné chvály Témuž laskavému králi!
Tato milá stkvostná šťáva Jestiť králem Českých vín, Brunatí se nad rubín: Rozhlášena její sláva;
Ty nás blažíš bez cyzyny, Předčíš jiných kyseliny! Schřadlým zdraví navracuješ, Čistíš nájizlivou krev:
Sylníš žilkoviny střev; Staré znova omlazuješ, Uzdravená hejna tebe Vynášejí blízko nebe!
Předhazuje drsnatosti Tobě namlsaný věk: Ženským nepřicházýš vděk; Nehodny jsou výbornosti;
Ctějí tebe Staročeší, Stkvostnost tvá je nad kov těší. Mocnost tvého samoteče Pudí všecky trudnosti,
Léčí skormoucenosti; Plaší smutek, žravé péče, Občerstvuje tělo, žíly, Dává živobytí sýly.
Kdo tě pije při střídmosti V spolku svého přítele, Věk mu plyne vesele; Kyž tě ctím zas v společnosti
Puchmíra a Jana Čecha Na Velize u Vojtěcha! Ty jsy velmi nápodobně Krajanům svým v povaze:
Zdáš se býti v ukaze, V chuti mnohým neozdobně; Předc máš pravé sýly dosti, Předčíš cyzých v výbornosti.
Ty jsy České země sláva! Dokud bude Čechem Čech, Chválit bude šťastný břeh! Milá bude mně tvá šťáva,
Ty mně ducha povyšuješ, K zpěvu mocně podněcuješ. Přeji jiným slávy, statku, Stříbra, zlata hojnosti,
Jen když v tobě v skrovnosti Nebudu mít nedostatku! Ať sy kdo chce po čem baží, Jen když mne tvá stkvostnost blaží!
Cookies on Poetry Cove