Ještě sny tě, Květko, blaží zlaté,
Ještě jest ti volno u srdce,
Baví tebe sady rývovaté,
Vnadí skvělé kvítky velice;
Hraček jsi se jižjiž nabažila,
O stupeň jsi v věku postoupila.
Utěšený duch tvůj hochy táhne,
Šetře svévolného rozmaru,
Zástup jich rád u tebe jen váhne,
Hledě čile tobě po tvaru;
Po tobě plá všecek, v tobě žije,
Z necitných tvých očí žel jen pije.
Posavad tě všecko vůkol křeje,
Posavad tě blaží ducha klid,
Jarý život v prsou tebe hřeje,
Zbudí, než se nadáš, lásky cit.
Jinak je těm, kterým ono kouzlo
Do srdce již nevědomky zklouzlo.
Nepanuje v světě stále Vesna,
Přijde leto, přijde podzimek,
Pak i zima; nechcešli, by ze sna
Ráje bouře probudila věk,
Chcešli, by se blaze ti vždy snílo,
Vyvol vůdce ctného, prodlí mílo.