Zde leží žebrák. Šediny jej kryly;
Naživě nezhlíd světla božího.
Krm jeho, kůrky; nápoj, voda byly,
A oděv, dřípy z šatu cyzýho.
Nemaje místa, v psyncy nocleh míval;
Kam přišel, tomu nebyl vzáctný host,
Nic platna bída, osud, churavost.
Na odchod jeho každý rád se díval.
On nepřál žádnému nic zlého,
Než neoutrpným stavu svého.
Teď budou mnozý outrpnost mu přáti,
Když netřeba víc něčeho mu dáti.