Mám jen kráse chválu vzdávat,
Minutedlný chválit květ?
Moc y její vyvolávat,
Kterou láká všecken svět?
Nemá loutna raděj ctnosti
Chvalozpěvy hlučně znít,
Která stálé blaženosti
Vsrdce lidské umí lít?
Božské jiskry svaté plémě,
Dané kpotěšení nám!
Beztebeby zpustla země,
Světby sešel sebou sám.
Co je krása proti tobě?
Tato světlá bublina
Sejde zase vmalé době
Tak co jarní květina.
Předceť jako nesmyslný
Poní dychtí kskáze své,
Ač již počet nesčíslný
Našel skoncování zlé.
Ten tam ztrativ čest a jmění,
Žebrotou teď světem jde;
Onen upad dovězení;
Ten zas sobě zoufal zle.
O jak hyne člověčenství
Beztebe, ctnost! vkrutou noc!
Ty nám leješ vprotivenství
Doran balšámovou moc.
Povrhuješ stříbra, zlata,
Udělujíc spokojnost;
Nadzlato jest tvá odplata,
Pravá, čistá blaženost.
Vy pak dívky, co vám kvete
Vlícých sličnost, spanilost,
Žeby vedla, nemyslete,
Skrásou válku milá ctnost.
Zřídka bydlí vjednom stánku:
Však se sejde leckdys sní.
Oko lidské nebes stránku
Vokrase své vidět mní.
Však y beztohoto květu
Nadvšecko se krásou stkví.
Sluncem našemu jest světu;
Šťastný, kdo to drobet zví.