Mudrák hrnčíř všecko ví, Jak se provádějí čáry, Co má za moc kapradí, Též co z černobýlu páry:
Čím se zahánějí můry, Nač jsou klokočovy kůry. Též ví, jaký oučinek Kouzedlnická mají slova,
Zná y moc všech bylinek, Jak se plaší strašná sova; Cytovati umí čerty, Volat z pekla na poberty.
On a čtyří chlapícy Vyzvavše se na hrad pustý, Kde zlí hosté, ďáblícy V svůj čas burácý a šustí,
K svatému tam Kryštofovi Volali: „Dej zlaté lovy!“ Napřed vymalovali Kolo tříkrálovou křídou:
Pak se křížem žehnali, Kropili se všickni třídou; Rozsvítili tři hromnice Třesouce se co zymnice.
Kryštofe! tys dárce náš, Sloupe Goliáši svatý! V mocy všecky čerty máš, Kaž, ať nesou poklad zlatý.
Vyslyš mocně vroucné žalmy, By moh každý řícy: dal mi. V tom hned vynik blesk a hřmot, Slyšet bylo burácení:
Po těle jim všem tek pot Ze strachu a trmácení, Ostali předc v kole klečet; Snažili se žalmy bečet.
Hrůza byla to a strach, Vstávali jim vzhůru vlasy: Jakby pekelný ten vrah Sáhal jim již na pačesy;
Škřípět bylo slyšet zuby, Sotva otvírali huby. Vůkol kola jako sud Bylo slyšet chrastit cosy,
Každého tu přešla chut Poptati se: „Jářku, kdo jsy?“ Tři dni se tak vymodlili, Vyzáblí až postem byli.
V tom čert právě s pytlem šel: Zaslechli již cynkat zlato, Vsypat do kola ho měl, Přichystáno bylo na to:
Když se hrnčíř pleše ohlíd, Čím y několik slov prohlíd. Ubožátko hrnčíři, Dlouhého ti přeji zdraví,
Zlata bídný havíři! Nevíš, pravidlo co praví: Kdo jen jedno slovo mine, V čertových že rukou zhyne? –
Tu se o něj chutě dral, V okamžení měl ho z kola: Na záda ho pěkně vzal, Letě s ním sy zpíval hola!
Hrnčíř ale přenevrle Křičel ouve, ó jemrle! Přes doly a přes hory, Přes palouky, lesy, pole,
Přes města, y přes dvory Točil se s ním stále v kole: Přes skály y řeky, moře, Na jeho nic nedbav hoře!
Všecky všudy sjmenoval Světice a všecky svaté, Přitom čertu sliboval, Že víc nechce mince zlaté:
Všecky dobré duchy vzýval, Krleš, krleš pořád zpíval. Když ho nosyl přes lesy: „Nesu tě, řek, přes strniště,
Přes města zas: víš kde jsy? Vidíš tamto mraveniště? Když ho nes zas přes rybníky, Řek: zři rakouské žejdlíky.“
Musylo mu arcy být Teplo na čertových zádech; Neví, co se má s ním dít, Nebyl nikdý v těchto pádech;
Myslil, věze v čerta pasti, Že s ním vletí do propasti. Druzý vzhlídše, jak se vrah Choval hbitně k jejich druhu,
Jak jich odnešen byl brach, Nešlo jim víc v kole k duhu: Nastavili rychle nohy, Děsyly je čerta rohy.
Myslili, až jednoho Poodnese domů sobě, Vzýt že přijde druhého, Jemu dnes a zejtra tobě;
Pročež ženy, děti, máteř Modlily se za ně páteř. Štěstí bylo modlence, Že to ošemetné zvíře
Čilo v kapce růžence, Na krku tři škapulíře: Nemělo tak mocy k němu, Chtělo notně vybrat jemu.
Když se ho dost nanosyl, Až jej samo omrzelo; Když ho chudák odprosyl, Žeby s ním vše hoře mělo:
Chtě již čert mít jednou fajrum, Letě poskočil sy štajrum. Toho času právě byl V Milířsku trh na pekáče,
Když ho zrovna postavil Zponenáhla na ucháče: Tu se sešlo cosy lidí, Divili se, co tu vidí.
Lid se koukal na ten div Jako na novičká vrata, Každý řek, že jaktě živ Nezhlíd toho zlého kata;
Ale čert prch v malé době, Hrnčíř teprv oddech sobě. Obstoupna jej lid se ptal: Kudy jeho šla sem cesta?
Co též od té pošty dal, Jaká Česká spatřil města? S hrnců k trhovému roji Řečnil: „Krajánkové moji!“
Právě v skutku není žert, Věřte medle zkušenému, Když pryč pádí s někým čert, Není nic co věřit jemu:
Nežádejte od něj peněz, Aby také tak vás nenes. Velké dává svědectví Kulišova kapitola
V starožitném proroctví, Jak čert často zpívá hola: Podnes když jsou zdiči v zboru, Smetá lichou bez odporu.
Příkladů jest kolik set, Co též pobral advokátů, Živý příklad máte zdet: Buďtež raděj bez dukátů,
Víc sy pánů nevybírá, Napořád on všecko sbírá. Kdo má zvláště krátký duch, Kdo jest příliš choulostivý,
Komu nelze cýtit puch, Neb jest drobet zymomřivý: Krajánkové radím medle, Varte se ho: má vás hnedle!
Ve dne v nocy chcy teď radč Ucháče a mísy tvořit, Nežbych čertu pro nic zač Měl se dáti mořit, kořit.
Bych vás všechněch čerta zbavil, Ročně chcy zde kázat, pravil.
Cookies on Poetry Cove