Hle, jak ti dva platonicky plají,
Jako duchové tak v čistotě;
Pouhý pohled blahem pokládají,
Štěstím, žíti v vroucné jednotě.
Ruku v ruce držíc probíhají
Háje, kochají se v samotě,
Nebe jiného si nežádají,
Nežli umřít v této blahotě.
Však již líbají se z upřímnosti –
Bděte! na rtech bývá Amor skryt!
Nepřítel jest věčný nevinnosti,
Odejímá svatý srdcí klid;
Budí dřímající tělesnosti,
Kouzlí vášně, vnadný cit;
Nejisté jsou hájů samotnosti,
Kde již v srdcích zvolil Lel svůj byt.