Kdo žádných očí pro vnadu sličnosti
Nemá, kdo lásky mocnosti nepoznal;
Tenť neví, co jest blahost žití,
Půvabné, nadšené opojení.
Ale ten, kdo prost naděje miluje,
Ten víc nenajde v životě blahoty;
I ten, kdo ztratil nebe lásky,
Zbaven jest podnětu živobytí.
K politování jest onen, kdokoli
U ženských lehkých okusu vilnosti
Hledá: bloud nezná pravé lásky,
Půvaby mrzkosti za ni páčí.
Dvé v obapolném soucitu, souzvuku
Plá v opojení milosti čistotné;
Den tráví klidně v svazku svatém,
V blahotě tak jako v okouzlení.
Čeho se dotkne, všecko se promění
Jim ve květ jara; mravosti důstojnost
Jím plodí vážnost, kráčejí cestou
Moudrosti života, blažíc jiné.
Stkví se choť v ženství, v hodnosti, v rodině,
Její proniká k druhovi srdečnost,
Jest jí vždy hoden, spolek trvá
Do konce života v vroucném plání.