Dudák.

V Březovských hustinách dudává dudák, Zakletý ubohý do skal jest chudák; Kdokoli musý se tam tudy brát, Může ho slyšeti sem a tam hrát.

Dudami pocestné příšerně loudí, Když již kdo u něho blizoučko bloudí, Schvalně se zabere do jiných skal, Mnohý se podvesti od něho dal.

Takové z poutníků tropívá šašky, Každý mu odpustí neškodné frašky, Dudati musý, prý, ubohý bloud, Dokavad nepřijde poslední soud.

Výborník nad jiné v Prachynském kraji, Jinde se nenajdou, kteří to znají. Mnohý se posavád na něho ptá, Jeho jen kousky sy zahrati dá.

Nebylo přes něho za mnohých časů, Kdekoli zavadil, přivábil chasu; Kdyby se nespustil hluboko jen, Široko daleko býti mohl ctěn.

Nyní sy samé jen truchlivé hrává; Takto se stuchlíkům ve světě stává! Proč tropil přes míru hanebný žert, Trh jednou na svého hudbaře čert.

V hospodě dudával na velký svátek, Hanebně zpívával na velký pátek; Výtržnost tropil y na Boží hod, Sváděl tak jinochy k tropení psot.

Když se mu scházely macaté cudy, By se jim okázal, nafouknul dudy, Pověsyl na kolík, něco k nim žval: Něco k nim pošeptal; něco k nim dal.

Na stěně samy hned od sebe hrály, On při nich křepčil, a hosté se smáli. Jistěť mu pomáhal pekelný duch, Za to se mu choval jak věrný druh.

Dovádě držíval na kudrlinky, Nadháněl do klepet dcerky y synky; Samé jen smilné a hanebné hrál, Při nich se rohatý nejvíce smál.

Když se kam někteří k svitání skryli, Poslechnout dudání dychtivi byli: Ouplatkem porušen, vypudiv stud, K takovým mrzkostem užíval dud.

Páchání zločinu trvá jen odtud, Rozmilí kejdaři! věru až potud; Mnohá se poštěstí mnohokrát věc, Uvízne šeredná naposled předc.

Pozor sy zpěvácy, hudcové dejte, Z nehody dudáka užitek mějte, Aby vás nesvedl hudebný zvuk, Nepotkal, nesoužil strašlivý hluk.

Jestli kdo harfičkou v milostic domu Schopnosti zkušuje, přeběda tomu! Ať se mu nestane podobně tak, Co tomu dudáku, poslyšte jak:

Někdy se kejdaři protrhly dudy, K lepšení veden byl zajisté tudy: Často se zamlčel v nástroji duch, Častěji přešel mu najednou sluch.

Když se vám podobná znamení stanou; Mějte se na pozor, beřte se stranou! Přeběda! že, co se lepšiti měl, Hledaje pochvaly, na dudy klel.

Když on tak k usvitě, jak stojí z předu, Mládeži dodudal škaredou středu, Okolo jeskyně nazpátek šel, Kde písně pobožné poustevník pěl.

Ptal se ho, chceli sy veselou skočit, S nějakou macatou v kole se točit, Aby se navrátil do světa zas, Nemařil na poušti zbytečně čas.

Poustevník otcovsky nabízel jeho, Aby jen zanechal tropení zlého; On ale dobrému rádcy se smál, Oplzlé písničky na pouštce hrál.

Čím ho víc nabízel, hluk více hučel; Až posléz do ucha dudami bručel; V posvátné jeskyni prováděl hřmot, Skákal a tropil tam víc a víc psot.

Poustevník provece: „Zaklínám dudy, Na léta musýš je nosyti všudy, Zaklínám též tebe do těchto skal, Aby jsy nábožným pokoje dal.“

Zmizel hned dudáček s dudami v poušti; Bylo hned slyšeti dudání v houští, Čím táhl dáleji, pomíjel hluk, Naposled pominul docela zvuk.

Jindy se, kdo co přál vinnému, stalo, Každičké bezpraví pohromu vzalo: Řekli kdo: „Lichváři zlom ti krk ďas!“ Zajisté na dlouho nenosyl vaz.

Hudcové! přikladu vemte sy z toho. Stalo se ještě pak s dudákem mnoho; Vzhlíží se z znamení na brzku zas, Vrátí se bývalý příkladný čas.

Prvního máje, když čarodějnice, Černokněžnícy a kouzedlnice Lítají krbami z stavení ven, Slavíce výroční výletu den.

Na hřeblech, pometlech křepčiti počnou, Musý jim drčeti na kejdy skočnou, Zmítají kozelce, držejí roj, Provádíc v povětří veselý boj.

Lucyper do sjezdu v půlnočním času Přivábí vybranou rohatou chasu: Počne tu chumel a syrnatý blesk, Rejdění, výskání, mňoukání, vřesk.

Hrůza se podívat na ten dýchánek, Zyma jde po zádech od radovánek: Brzo jsou v povětří; vrazý se v klín, Točí se co vicher: mizý co stín.

Skákají v směsycy okolo kola, Bečejí, smějí se, výskají hola; V prostředku dudáček musý pak stát, Čerstvě jim zároveň s třeštěním hrát.

Šaškují šeredně, berou ho tuze, Nelze mu postačit dudati luze: Sypají všecku naň pomstu a moc, Sotva že v stavu jest přečkati noc.

Hudcy, co loutničkou, kobzyčkou, kejdy, Kytarou, harfičkou hledíte šmejdy; Mějte se v pozoru, milujte stud, Příběh se netýká samotných dud!

Na duše šumařů čerti jen pasou, Nevěří: dokavád s cymbálem, basou Neuzří v povětří bratránka nést: Či se jim zalíbil hudebný trest –?