Co mám dříve chválit, rcete Můzy! Mám tvou přednost počestnosti pouhé, Neb tvou vážnou majestátnou chůzy, Aneb raději tvé uši dlouhé –?
Jak je časem vtipně umíš zdvíhat, A kde zapotřebí, s nimi stříhat? Ty jsy příklad mysli spokojené, Máš dost všeho, jen když ležíš v trávě:
Nechceš rodiny mít povýšené, Nedychtíš též po cti, ani slávě; Důstojnosti nejsou pro tě vnady, Ani rouna, tytule a řády.
Nemáš přeučením trhlé hlavy, Nežádáš též doktorského stupně: Předce příkladně máš mnohé mravy, Nechodíváš, jako mnozý, zpupně;
O skladu knih ani nevíš trochu, Nemáš nikdý hlavy u vrtochu! K hudbě schopnost tvá jest chvály hodna, Není libějšího nad jikání;
Neb ty táhneš zvuky s výšky do dna, Oslicým to přijde na uznání: Mnohý herec chce tě dostíhnouti, Zvuk tvůj není v stavu vytáhnouti.
Víc máš krásy v přirozeném stavu, Bystrosti víc: ty jsy jiný celý; Nevěsýš tak uší: vzdvíháš hlavu, Víc jsy čilý, veselý a smělý.
Zbraň máš v zadních nohou: jejich rázy Plodí u odporců strach a zkázy. Jako otrok člověka jsy šťastný, Slouží ti sám člověk, světa kníže,
Stará se ti o život tvůj časný: Opatří ti obydlí a špíže – Udělíli někdy drobet bití, Odpusť mu, má těžké živobytí.
Zastřelit se musý dáti v boji, Jiný celičký den konat práce, Musý chodit v vyměřeném kroji, Bát se musý neštěstí a zrádce,
Musý platit z větru, z vody, z hlavy, Těžce dobude sy perné stravy. Naloží se na tvůj hřbet jen tíže, Již jsy v stavu bez zkázy dál nésti.
Jej se žádný neptá: tenli kníže Pod pracý a platem v stavu lezti: Y v tom světě ducha zplatit musý, Syce ve tmě psoty někdy zkusý.
Není třeba tobě parukáře, Ani k fousům nikdý lazebníka, Ani pro pochoutku pernikáře, Ani měšce peněz na svodníka;
Ani ševce, krejčího a kupce, Ani skrz pře náklad na zástupce! Neznáš zlato, – loupeže a dluhy, Ale také neznáš šibenice;
Neznáš rozkoší a mlsků druhy, Však y neduhy, a nemocnice; Neočekáváš ty syce nebe, Ale neděsý strast pekla tebe. –
Letopisy píší o člověku, Že ved život někdy v věku zlatém; Ty pak podnes žiješ v tom též věku, Podnes nepřiodíváš se šatem.
Kdo sy žádá zlatého zas stavu, Ten ať vezme na sebe tvou hlavu!
Cookies on Poetry Cove