Kdyby štěstí přálo lahodnosti
V sňatku bratra tvého objímat;
Na světěbych měla všeho dosti,
Nechtělabych ničím oplývat.
Srdce mé jen strýce tvého velí,
S ním jen kdybych byla spojena;
Chtělabych svět za to dáti celý,
Tenkrátbych jen byla blažena.
Nešťastné jest naše pokolení!
Přát sy nemá, koho miluje,
Stísněné jest zcela při volení,
Zřídka s žádaným se raduje.
Nad nás mužové jsou blaženější,
Po každé se mohou snažiti,
Žádat dívky y té nejsličnější,
V jejím objetí se blažiti.
Šťastná budeš: pomocy chcy tobě,
Chcy tvůj plápol čile vyzradit.
Svolí; v stavu jsy y v smutné době
Živobytí jemu osladit. –
Ty jsy hodna lásky bratra mého –
Máš se těšit v jeho objetí;
Vládnu ním: on plání blaženého
Nezavrhna vstříc ti poletí.