U básníků pozůstává zvyk,
Že se chlubí svými milenkami,
Vychvalují jejich sličnost, vznik,
Záměr zpěvu kazí si tak sami;
Přechvalováním jen soky budí,
Při ztrátě se nad nevěrou trudí.
Blahotka má mezi skalami
Sídlí; jest jen fialinka planá,
Není perlou mezi děvami,
Dosti na tom, že jest milovaná.
Vnadí předce jako máček vlčí –
Dost již – básník v nadešení mlčí.