Na Svaté Hoře z almožny
žil mnich velice nábožný.
Ten uzavřený do cely,
neznal ni světa veselí.
K Bohu pohřížen v modlení,
rozjímal o svém spasení,
by po životě probdělém
stal s anděly se andělem.
Tu přišlo děvče k němu v chrám,
krásnější nežli anděl sám.
I ustal ve svém modlení,
žeť došel svého z spasení.
Věčnosti zhrdnuv údělem,
domníval být se andělem.
To staré mnichy rozlítí,
chtěli mladého zazdíti.
A když už roste ke zdi zeď,
tu slyšte jeho výpověď:
„Vy, otcové spravedliví,
buďte svých duši bedliví.
Sečkejte, zdali pravdu mám,
až přijdou andělé též k vám.“
Zedníci stanou ve práci,
otcům se mysl převrací.
A svatý vrch dle znatelů
od časů těch pln andělů.