Tu slyšte, co se v lese děje:
na večer, zrovna před lunou,
tam stromy chodí jako lidé
v hedbávném šatě, s korunou.
Ty jedny v hlavě samá pentle,
ty druhé vážny celičky,
ty jedny jako s kazatelny,
ty druhé samé housličky.
Smrk s jedlí, ty se v smutku nosí,
chtí v balladách jen kvíleti,
tam u skal jedna píseň skládá
o osiřelém dítěti.
Co s habrem buk, víc jako muži,
věc tak si k srdci neberou,
a je-li javor právě doma,
i v sousedskou ho přiberou.
A břízy, ty jak vy, panenky,
jen do větru a do skoku,
tam kolem lesa plny lesku
a v rej se drží po boku.