Mezi dva tenké buky
natáhnul pavouk nit,
zval mladé, staré mouchy
a chtěl se pochlubit.
Chodil jak po provaze,
jak paňác, s kuráží,
pak zase krokem vážným,
jak voják na stráži.
A volal: „Tuto nitku,
hle, ryze stříbrnu!“
Hned s ní se pustil dolů
a chodil po drnu.
To byla podívaná,
byl tu, byl nahoře,
a volal: „Panny mouchy,
tu jsem v své komoře!“
A byla podívaná,
jaký to svůdný rek:
šla každá moucha za ním,
ni jedna nazpátek.