Mně zdálo se, žes umřela;
slyšel jsem zvonit hrany,
a pláče bylo, kvílení
a nářku na vše strany.
Tak divně Ti tam ustlali!
Na hrob Ti kámen dali,
a abych na něj napsal verš –
mne vlídně požádali.
O lidé, lidé z kamene –
zde srdce mé si mějte,
a co sem ještě nezpíval,
to do kamene vrejte.
Mé lásce ste nevěřili
a zhrdli mými slovy –
když bude kámen mluvit k vám,
snad vám to lépe poví.