Má milá, hleď, ty mráčky tam,
co nad tou horou stály –
měsíc jim svítí na cestu
a svorně plovou v dáli.
Panenských hvězd ten tichý sbor
jim pozdravení míhá,
a tichých větrů volný dech
je libovůní stíhá.
Hle, slavík z křoví vyletěl,
snad jim chce něco sdělit –
slyš, jak za nimi klokotá,
jak v zpěv by chtěl se vtělit!
Má milá, pohleď z okna ven,
jak to těm mráčkům sluší –
já jsem Ti vzkázal „dobrou noc“
a pěkný sen tvé duši.