Denice mrká nad strání:
Zbuďte se, kvítka, ze spaní,
rosička padla, mejte se,
den je už tady, strojte se!
Kvítka už jako z povděku
v lesku a plném obleku,
které si hlídá poupátko,
to ještě zdřímne na krátko.
Jako když v buben udeří,
skřivánek v modro zaměří,
volá a zpívá v roznětu:
Mějte se, děti, ku světu!
Ten to vzal teprv od noty:
tváře už tkány z lepoty,
vlas samá vůně, fábory,
a na rtech sladké hovory.
To dnes ti páni motýli
budou jak krásou opilí:
slova i srdce utratí,
domů se bez nich navrátí.