Ó vítej, modrá obloho
a zlaté světla zdroje;
z čeho se umím radovat,
to po právu jest moje.
A má jest háje tklivá šeř,
kdy ušlým dechům ustlá,
má zřídla jsou, můj jejich ples,
kdy v souzvuk řeky zhustlá.
Můj hor je modrotkaný pás,
kdy jako báj se táhne,
můj je ten lid, má jeho slast,
kdy ve své srdce sáhne.
A širý kraj a obzor ten,
kdy v barvách svých se leskne –
sviť jen, ty zlaté sluníčko,
a mně se nezasteskne.