Skip to content
1835–1874

XLVII. Dí převor k bohu na modlitbách:

Vítězslav Hálek

Dí převor k bohu na modlitbách: „Kam sáhají mé kláštery, tak přírodu již zkrotili jsme, že ručím za své pátery.

A žeť i sen jich jako křišťál: až noc jim v sny jej rozvlní, ó dej, co jim se bude zdáti, ať zejtra se to vyplní.“

A dal to bůh. Tu zejtra ráno mnich žádný nechce od cely, máť každý ze sna ráj i Evu a s Evou sladké pocely.

Tu v klášteře hned jako v nebi, kde mnich, tam vidět anděla, jen převor má jich celý harem, tak růžových a do běla.

Jde k mnichům, každý: „Mea culpa!“ že líbal, zapřít nemoha, však převor dává rozhřešení: „Sny pocházejí od boha.“

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
XLVII. Dí převor k bohu na modlitbách: · Vítězslav Hálek · Poetry Cove