Já na čas dlouhý oněměl,
tak jako skála pustá;
však jedno Tvé políbení
mi rozvázalo ústa.
To bylo jak dešť májový
na půdu deště lačnou;
teď sladké písně v duši mé
zas hojně rašit začnou.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.