„Nedobře lidem bez zpěvu“ –
tak bůh v svých soudech mluvil –
a stvořil lidem básníka
a to mu věno uvil:
„Co živ jsi, neměj pokoje,
jen o bolestech zvídej,
a v naději vždy oklamán,
chléb svůj jen v pláči jídej.
Nech srdce na krev zderou ti –
ty na tu krev se dívej,
nech štvou tě po všech končinách –
ty miluj je a – zpívej.“
Ten lós nám pěvcům obecný.
Svět zná jen naše zpěvy,
však co nás k zpěvu pohnulo –
to žádný v světě neví.