Já lodě větrem okřídlil
a zaplul v kraj, kde končí světy;
já země ledví prozkoumal
i lidstva nesmrtelné květy.
Já myšlenkou se k hvězdám nes
a zbadal sluncí smělé běhy,
já bydlil v duše hlubinách –
já hrál jak dítě s vášně šlehy.
Já slávy pohár k ústům zved,
já neznal ve své říši soka,
však do štěstí mně scházela
jen drobná slza tvého oka.