Nad staré pne se kořeny
z kapradí oblouk zelený,
když na něj brouček vyleze,
vidět až tamhle za meze.
Vidět až tamhle naproti
pomněnek modré klenutí,
kol něho z bílé hladiny
pramen si dmychá bubliny.
Vidět až mušky v doletě
dojíždět s poštou o světě,
některá jak když ze hloubi
postilion si zatroubí.
Vidět skrz větví zábřesky
dojíždět zlaté paprsky,
dole pak zpěvnou stář a mláď
zobáčkem v jemné vodě hrát.
Vidět až tamhle nad vodou
keře se chlubit jahodou,
šeptem se chlubit rákosí –
jak je mým očím do rosy!