Matičko, rci – byl bůh kdy mlád
a bylas krásné dítě snad:
jakou to chodil cestičkou,
bys všem se stala matičkou?
„Mé dítě, ke dni zásnubí
bůh tkal mi nebes obrubí,
oblohu modrou, hvězdy v ní,
a to byl šat můj svatební.
A v lásky čas, v dne oslavu,
já chystala si výbavu:
dům nesmírný svůj, veliký,
v něm moře, háje, slavíky.
Pak v lásky čas, v den záslibu,
bůh líbal v žhoucím polibu,
až prohřál světy hnedličko
a vylíbal jim sluníčko.
To bylo v máji. Doba ta
je věčně láskou prohřáta,
zem, nebe nejde z objetí –
vy čiňte k naší paměti.“