VIII. Od modravých hor závrati

Od modravých hor závrati tak snadno již se nevrátí, kdo na nich k světla zdroji rozpínal duši svoji.

Kdo křídla duše v šíř i dél hvězd zlatým pelem posázel, a pak nad prostor světů se pustil v světlém letu –

Kdo z červánkových rubínů si utkal duše hlubinu, a nadšen, Titan velký, šel přes všech věků délky –

Kdo s mladým jitrem tam si hrál, když den se noci z lože bral a shlížel v němém žasu na země matky krásu –

Kdo z všeho míru pramene tam v srdce našel znavené dávného dětství ladno – ten nevrátí se snadno.