Slzou jsem lyru pokropil
a hlavu opřel dlaní;
tak daleko to dospělo,
že již Tě neznám ani.
Ty ohně se vysoptily,
z mých květů jsou jen stíny,
já pláču nyní s Mariem –
kolem jsou zříceniny.
A přec bych ještě začít chtěl,
ač napřed znám svůj osud:
jiskerka šlehla z popelů –
já miluji Tě posud!