Ten slavík ani neuleh’
a v zpěvu celý rozplývá;
tu dlouhou píseň o lásce –
můj bože, kdy ji vyzpívá?
A s větvičky zas na větev
a odtamtud zas dolů –
a zdá se mi, že stejný stesk
nosíme v srdci spolu.
A kolkolem se ohlíží
a jasné oko zvedá –
a zdá se mi, že uhod’ bych,
co tím svým okem hledá.