Měsíček stříbro vylévá
a svět se v lesku koupá,
tam člun uvázán ku břehu
se v jasné vlnce houpá.
A teď si háje oddechly,
z nich plašen stín se honí,
a keř měsíčkem propleten,
v něm víla slzy roní.
Tam hora nebes hvězdami,
zde květ se rosou vroubí,
kol touha letí šuměním –
mé srdce jásá z hloubi.
Vítám vás, světlé podoby,
jichž kouzlo se tu blýští;
vás poesie utkala –
ta z mé se duše prýští.