Šel na procházku v neděli,
ved’ za ruku si holku,
a smál se s ní a žertoval
tak zcela bez okolků.
Tu bylo očí jako střel
a řečí jako vody,
že prý ji mnoho častoval
a nadělal si škody.
Že nepomyslil na domov,
že noc protrávil plesem,
a kdy šel měsíc přes lesy,
že vraceli se lesem.
Že luhům květy zšlapali,
ač věděli, že svátek,
a co byl důkaz nejhorší –
na cestě našli šátek.
Aj, jděte, lidé bláhoví,
to vše jen na vás svědčí:
on svátek skutkem posvětil,
vy znesvětili řečí.