Vy malí, drobní ptáčkové,
vy zpěvosniví spáči,
zda vzpomene si který z vás,
že já umírám v pláči?
Měsíčku, postůj na nebi,
bych potěšil se v tobě;
mé lásky žár tak vychladlý –
my hodíme se k sobě.
Poslední plamen usíná,
mně zbývají jen slova:
a přec bych vše zas rozdmýchal,
bych nešťastným byl znova.