V. Ve kvítka hlavě zlatovlasé

Ve kvítka hlavě zlatovlasé jsem našel moudrost všelikou, jak kapku rosy do průhledna, za svaté knihy velikou.

Tak sladkou, že z ní včelka jarní pel do všech úhlů rozváží, tak vznešenou, že polní skřivan až nebesa s ní proráží.

Tak dětinnou, že srdce staré vždy dojde u ní omlady, a pravdivou, že promění se jen s všehomíra základy.

Tak výmluvnou, že mluva její nad kejkle všecky, zázraky – tak mluví bůh, ne zahalený v keř ohnivý a v oblaky.