Radosti všecky pochoval
a nes’ to klidnou tváří,
jen jednou plakal zoufale,
to šli s ní ku oltáři.
„Ach, rcete, otče duchovní,
jaká v tom nebe snaha,
že spiklé proti člověku
nedá mu dojít blaha?“
„Můj synu, nebe klene se
nad nábožným i lotrem;
nemůžeš-li jim otcem být,
buď jejich dítkám kmotrem.“