Ved’ cikán hocha za stádem,
pás’ chrty, koně pod hradem
a koukal vzhůru temně.
Pan kníže z okna patřil ven:
„Tam nejkrásnější z mých je fen,
hned přiveďte ji ke mně!“
Jde sluha s pána rozkazem:
„Tys ukrad’ fenu, dej ji sem,
sic krev poteče brodem.“
„Já pánu tvému ukrad’ víc,
mám jeho krev a jeho líc,
mám jeho syna rodem!“
Šel sluha nazpět do hradu:
„Slyš, pane, neznám výkladu,
však s posměchem se rouhá!“
Strh’ kníže pušku s přístěnu
a z okna křik jak v plamenu:
„Ať dokáže ten slouha!“
Zdvih’ cikán dítko do výše:
„Tvůj syn to splatí nejspíše,
když neznáš rodokmeny:
neb že je krev v něm knížecí,
já psy mu kradu stavěcí,
ty však nám kradeš ženy!“
Psy vodí cikán za stádem,
má švarné koně pod hradem
a vzhůru kouká temně:
„Pojď, pane kníže, z hradu ven,
mněs nejkrásnější ukrad’ z žen –
pojď pro syna si ke mně!“