Velebný rek nám z chýše dán,
a stal se víc než duchů králem;
on stal se otcem národa,
jenž byl by vyhlazený málem.
V Egyptě matkám sťali plod –
ó bože! u nás matkám zle je:
zde k hanbě jich syn musí žít,
až odpadne a matce kleje.
A sklání cizím bohům skráň,
dřív svoboden, teď otrok doma;
to nejsme my, to nejsme my,
cizinci srdcem, cizí rtoma.
Hle, velebný, hle, Jungmann náš,
on matce vrací opět syna,
nám starý bůh, nám zase řeč,
v níž velebíme hospodina!