Spal rybák v loďce natažen,
spal tvrdě jak o sázku,
druh lovil ryby do sítě
a přemlouval mu lásku.
„Tvůj zrak je slunce ohnivé,
jež vystupuje z moře,
dnem, nocí o něm přemítám,
to působí mi hoře.“
A byla sluncem opravdu.
Vrh’ v moře se v té době –
jak slunce táhne vodu ven,
tak přitáhla jej k sobě.
Přešťastný sen, rybákův sen,
jak by jej v potu vařil!
A když šli domů, zpívali,
že lov se tenkrát zdařil.