JÍRA.

Jde Jíra, šaty rozedrané, jak když to v mlejně semele, a vítr hrá mu s hebkým cárem: Tu krásnou mašli dej mi darem –

toť veselé, hoj veselé! Jde Jíra ku mlejnu, tam dají, tam žita v korce, věrtele; a psi naň lítnou jako vzteklí,

tu z poslední ho mašle svlekli – toť veselé, hoj veselé! Jde Jíra za mlejn, střechu měří – už kohouta má na čele,

A kohout zpívá, až to srší, na půl hodiny noty prší – toť veselé, hoj veselé! Tu chasa mlejnská Jíru chopí –

„Jen tam s ním, tam si namele!“ A jiskry letí, jak kdy buší, z nich Jíra poroučí svou duši: „Hoj vesele, jen vesele!“