Ty bledá moje lilie,
proč musil jsem tě znáti!
Tys měla být nám útěchou –
teď musím zaplakati.
Co v srdce mé tě vmluvilo,
to nyní žalem němne,
a co tě mělo k nebi vznést,
teď žár zhasilo ve mně.
Ty zlomená, já osiřel –
to nevalní boháči,
a co nám ještě vybývá,
to právě na hrob stačí.