Dech jara sezval přátele,
a jak by neznal hrází,
i té mé duši pokynul,
že do všech růží vchází.
Že modro letí s skřivánkem
a v jeho písni prýská,
že bydlí v hájích, ve stromech
a s ptáčaty si stýská.
Že rozkládá se na luhu
a s vánkem dýchá jemně,
že s jitrem jásá po horách –
a s písněmi dlí ve mně.