Kde jsi, má růže spanilá,
že pozbyla jsi vůně?
Má naděje mi zemřela
a na smrt láska stůně.
Probírám srdce poklady
a zkoumám duše schráně,
ach, jaké je to bohatství:
nemám ni slzu za ně!
Můj osud již se nezmění;
nepokveteť, co vadne,
a kam nesvítí slunce víc,
netřeba vláhy žádné.