Já jsem ten rytíř z pohádky,
jenž hrdě vyjel do světa,
abych tu pannu uviděl,
jež jako růže vykvétá.
O ní šla věsť: kdo spatří ji –
ten s kletbou prý to odnese,
buď že se v kámen promění,
buď že mu srdce vyrve se.
I myslil sem si u sebe:
Snad předc je někdo vyjmutý!
A vyjel jsem a za ten hřích
jsem – v zpěváka teď zakletý.