Cikáni k ohni táboří.
Hráb’ starý do popele,
a řadou mladý hovoří:
„Já ukrad’ len a sele.“
Tvář starou úsměv přeletěl:
„Kdes nechal sestru Tekli?“
Hoch zarazil se bled a děl:
„Tu za mne v pouta vlekli.“
Tvář stará v klid se namahá,
zrak jako z jámy hledí –
„Za len ji svlékli do naha,
teď u rychtáře sedí.“
Žár praská, starý přikládá,
len rukou v délku měří,
len rychle v šňůru dopřádá:
„Teď jez; až po večeři.“
Žár voní, jiskry vyletí
a starý v očích pátrá –
„Vám sestru nechal v zajetí,
kdo chce mít z něho bratra?“
Kol ticho; k jídlu zasedli,
dým voní, k vrbám stoupá –
cikáni k spaní ulehli,
hoch na vrbě se houpá.